NOVÁ ŘEDITELKA ČESKÉ ASHOKY CHCE MĚNIT FILOSOFII PODNIKÁNÍ

Co Tě vedlo k tomu, že jsi letos na jaře nastoupila do Ashoky, i když jsi doma měla půlroční Elsu?

Přiznám se, že se mi nejdřív vůbec nechtělo. Pracovala jsem při studiích od 14 let, a mateřskou dovolenou jsme si vysnila docela jinak. Chtěla jsem psát knížku, věnovat se rodině a koni, kterého jsme před třemi lety s manželem tak trochu zachránili. Chtěla jsem si dopřát lelkování a posedávání na dětských hřištích, a při téhle mateřské na plný úvazek si občas odběhnout do Rekol. Pozvánku do Ashoky jsem pořád odkládala. Pak jsem si ale začala pročítat příběhy Fellows a seznamovat se blíže s tím, jaké jsou výsledky toho, co Ashoka ve světě dělá. A tak jsem narazila i na příběh Kendis Paris, Ashoka Fellow ze spojených států, která založila organizaci TAT: Truckers Against Trafficking.
Změnila celý kontext na poli boje obchodu s bílým masem tím, že do role hrdinů pasovala řidiče kamionů. Je to neuvěřitelně silný příběh, a já u jeho čtení navíc kojila tu svou malou holčičku. Samozřejmě jsem se rozplakala. A hned po tom, co jsem spící miminko odložila do postýlky, jsem psala Ondřejovi: “Ježiši je to fakt dobrý, já vám chci pomoct.”

Zdá se, že bravurně zvládáš být plnohodnotnou mámou a k tomu se ještě naplno věnovat Ashoce. Jaký je Tvůj recept?

Učím se odlišovat ty opravdu podstatné věci. Ještě v těhotenství jsem v Rekolech trávila celé dny na jednáních a u počítače, málokdy jsem se zvedla a šla se projít, nebo projet na kole, pracovala jsem non stop. Na posledním jednání s investorem jsem byla 4 dny před porodem a ještě v den porodu jsem posílala odpovědi na otázky novináři z deníku Metro. O deset hodin později se tohle moje životní tempo ráz naráz zastavilo, jako by někdo do přesýpacích hodin nalil med v té chvíli, kdy mi Elunku položili na břicho. Takže v létě jsem nejdřív propadla panice, že to nikdy nemůžu zvládnout, toho času je tak málo. Nechci se vzdát ani kvality práce, která za námi bude vidět, ani času s tou nejmoudřejší holčičkou na světě. Teď se ale trochu uklidňuji a pomalu zjišťuji, že ty dobré nápady přicházejí samy, když na ně mám v hlavě prostor. Takže se snažím nevrátit do toho nesmyslného maratonu, ale postavit to všechno jinak. Vytvářet chvíle pro ticho v hlavě. No zatím mi to spíš nejde. Jsou ale prý organizace, které se specializují na zaměstnávání žen se třemi dětmi, protože umí skvěle pracovat s časem a není nad jejich efektivitu. Něco na tom asi je, takže ještě dvě, a pak vám řeknu ten recept, jo?

Co je na tom nejtěžší?

Smířit se tím, že nebudu u všeho. Doma i v Ashoce. Prostě umět odejít z jeviště a přenechat ho manželovi nebo svému týmu.

Co Tě na Ashoce nejvíc zaujalo?

No právě to, že dělá to samé, o co jsem se už nějakou dobu snažila ve volnu sama. A navíc dává dohromady nástroje, jak to dělat ještě lépe. Vždycky, když jsem narazila na nějakou inspirující osobnost nebo organizaci, a zjistila, že čelí nějakým obtížím, nedalo mi to, a snažila jsem se najít aspoň nějakou cestu, jak jim pomoci. Obvykle mě to ale stálo hodně času a energie a pro ně to zas nebylo tak zásadním přínosem. A pak najednou koukám, že je tu dokonce síť lidí po celém světě, kteří kolem podpory společensky prospěšných inovací a lidí vytvořili kompletní know-how, jak na to.

Jaké je přebírat pomyslné žezlo od Ondřeje Lišky?

Ondřej patří mezi ty vzácné lidi, které nabíjejí nové výzvy. Čím větší úkol před něj postavíte, tím dřív se do něj zakousne. Už teď mi chybí jeho urputnost, a to slovo myslím v tom nejlepším slova smyslu. Ve světě Ashoky je takováhle většina lidí, našich Fellows, našich podporovatelů, lidí v partnerských organizacích. Cítím, že jsem dostala vzácnou příležitost spolupracovat s celým zástupem lidí, kteří mají tenhle dar. Zatím mě to tedy ohromně těší a začínám chápat, kde Ondřej bral energii na všechno, čemu se věnoval. Ta energie je totiž v těch projektech a lidech, se kterými pracoval.

Co je Tvoje hlavní priorita pro následující rok?

Novinařina zaměřená na řešení a média. Trochu to navazuje na to, o čem jsem mluvila před chvílí. Mám možnost setkávat se díky Ashoce s úžasnými lidmi, kteří mění svět k lepšímu, tím že řeší zdánlivě neřešitelné společenské problémy. Dodává to člověku velkou naději. Každý, komu vyprávím příběhy našich Fellows, mi říká, že mám krásnou práci. A teď si představte, že většina lidí otevře ráno noviny nebo online zprávy a vidí úplně jinou verzi světa, ve kterém žijí. Posuneme se hodně dopředu, pokud se média začnou zaměřovat na řešení, na to, co funguje. Nehledě na to, že tak začnou média sama hrát roli v dalším šíření příkladů dobré praxe. Kdy jste si naposledy po přečtení novin řekli: 
“No teda, to chci dokázat taky?” nebo “To je ono, takhle by to šlo vyřešit i u nás?”

Proč jsou sociální inovátoři důležití?

Četla jsem teď zajímavou knihu “Philosofical Baby”, která shrnuje a vysvětluje závěry nejnovějších studií zaměřených na vývojovou psychologii malých dětí. Autorka tam vysvětluje, proč je období dětství, zdánlivě neproduktivní a zbytečná životní etapa, tak zásadní pro lidské společenství a naši budoucnost. Právě díky hře, zvláště té, při níž děti zapojují svou imaginaci, ať už je to hra na indiány, stavění domečků pro skřítky v lese nebo loutkové divadlo s klacíky, se dětský mozek trénuje ve schopnosti představit si i jinou realitu, než jaká je obklopuje. Tím se lišíme od všech ostatních savců, díky tomu dnes známe internet, můžeme pracovat na počítači, existuje demokracie a tak dál. Díky tomu se lidstvo stále vyvíjí. Sociální inovátoři jsou ti, kteří si tuto vlastnost dokáží uchovat i po jednadvacátém roku života, ale ještě navíc mají energii a vůli tu jinou realitu měnit ve skutečnost, a hlavně: jejich cílem je obecné dobro. Podle mě je to otázka přežití budoucí společnosti.

Vyřeší za nás všechny problémy?

No, není to tak jednoduché. Sociální inovace obvykle otevírají novou cestu. A jsou tím úspěšnější, čím více lidí po ní vykročí. Takže stejně tak, jako každý byl jednou dítětem, každý má potenciál být hybatelem změn. Naším cílem je pomáhat vytvářet takové prostředí, kde bude mít každý možnost tento potenciál naplnit. A začíná to právě u dětí – aby vyrůstaly s vědomím této příležitosti a nejlépe přímo s vlastní zkušeností, že se i jim podařilo svět malinko zlepšit.

Mají u nás sociální inovace potřebnou podporu?

To je otázka, kterou se Ashoka v Česku začala zhruba před dvěma lety intenzivněji zabývat.
Vznikla k tomu i analýza bariér, s nimiž se sociální inovátoři v Česku potýkají.
Vyplynulo z ní, že to s tou podporou není úplně špatné, ale rozhodně je co zlepšovat a zatím není stejně dostupná pro všechny.

Například?

No třeba právě ta média. Na jedné straně novináři sociální inovace a dobré příběhy obvykle aktivně nevyhledávají. Na druhé, když už to udělají, sociální inovátoři neumí své příběhy vyprávět tak, aby byly snadno srozumitelné. Jsou to lidé zvyklí přemýšlet o věcech na úrovni systémových změn, všechno vnímají komplexně. Takže máme ambici pracovat nejen s novináři, podporovat ty, které se budou chtít věnovat novinařině zaměřené na řešení v praxi, ale i s organizacemi. Naučit je vyprávět své příběhy tak, aby je pak bylo slyšet.

A tvůj hlavní cíl v Ashoce?

Do Rekol jsem před třemi lety šla hlavně proto, že jsem cítila, že mi chybí zkušenost v podnikání. Znala jsem kontext české politiky, orientovala jsem se v našem občanském sektoru, ale zákonitosti podnikání pro mě byly záhadou. Třeba jak udělat byznys plán. A měla jsem ohromné štěstí, že jsem při tom díky podpoře některých akcelerátorů získala kontakty na české podnikatele, kteří to u nás dělají také jinak. Kteří usilují o etické a přitom úspěšné podnikání. Znala jsem v té době několik skvělých a úspěšných podnikatelů v IT, a měla jsem mylný pocit, že jen ten IT sektor může být opravdu čistý, protože není napojený na žádné zájmy. Až v Rekolech jsem pochopila, že každý podnikatel má možnost volby, zda jeho byznys bude mít nějakou přidanou hodnotu.

Myslím si, že všechny podniky by v budoucnosti měly být společensky prospěšné, že to jinak prostě nejde. U nás těch dobrých příkladů je zatím jako šafránu, ale jsou. Takže jestli bych k něčemu opravdu chtěla přispět, pak je to k tomu, aby tahle filosofie podnikání u nás začala být také běžná. A aby zmizel ten otravný předsudek, že naše společnost je rozdělená na kapitalistické vykořisťovatele, naivní sluníčkáře a neschopné politiky. Není to pravda.